Časem přijdete na to, že se spousta lidí něčeho bojí. Dokonce i vaši rodiče, byť se vám to zdálo jako něco nemožného, když jste byli ještě malí. Ale s věkem přibývá strachů. A to se promítá i do našeho internetového života. Čím déle jsme tady na světě, tím více se začínáme něčeho bát. Když jsme mladí a nezkušení, nebojíme se skoro ničeho. Čím ale stárneme, tím více nás zkušenost ovlivňuje. I ta domnělá „zkušenost“, kterou, jak se zdá, oplývá polovina národa. Budou vám zarytě tvrdit, že něco je tak a něco zase onak, že vás pomalu i přesvědčí o té jejich pravdě. Potom ale zjistíte, že i když vás celou dobu někdo přesvědčoval o tom, jak moc je v zahraničí a Německu nebezpečno, tak přesto v životě nevytáhl paty z rodného města a celou dobu jenom civí na Barrandov.
Internet je zdrojem strachu i útěchy
Lidé se bojí internetu. Rádi jej používají, ale jakmile na něm něco mají dělat, něco mají někde zadávat, tak se pořád bojí. Bojí se oprávněně? Ano. Bojí se bezdůvodně? Kdo ví. Mají se bát? Určitě ne. Bát se a být obezřetný jsou totiž dva rozdílné pojmy. Když se někdo nebojí, ale je obezřetný, nemůže se mu prakticky nic stát, nebo ještě lépe, snižuje šanci toho, že se mu něco stane. Zatímco pokud se někdo bojí, tak dělá často nelogické závěry a ještě více nelogické věci.
Internet jako postrach pro děti
Rodiče se bojí, že děti najdou na internetu vraždy a porno. Jenomže s klidem je nechají dívat se na filmy, kde lidé umírají nebo klidně je nechají hrát hry na počítači, kde běhají se samopalem a střílí ostatní. Trochu nevyrovnané, no ne? Děti jsou zvídavé a internet dokáže nasytit veškerou fantazii takového malého chlapce. Měly by se dětem „nevhodné“ stránky zakázat? Možná ne, spíše by se mělo zakázat rodičům projevovat tak velký „nezájem“, že je ani nenapadne s dítětem o těchto věcech mluvit.
